Historie "v kostce"

Ostrava je s uhlím spjata v celé její historii. Ta začíná již v pravěku, kdy před 25 tisíci lety sídlili na tomto území lovci mamutů, kteří poprvé vědomě použili uhlí ke své vlastní potřebě. Což je unikátní a první doložené užití uhlí člověkem na světě. Ačkoli osídleno bylo celé území dnešní Ostravy, tento objev se učinil na Landeku, kde se dnes nachází hornické muzeum. Také zde na památku vyrobili Petřkovickou Venuši, štíhlejší a mladší sestru slavné Věstonické.

Ostrava jako město je poprvé připomínána již ve 13. století, již od nepaměti, však přes toto území vedly četné obchodní stezky, včetně důležité Jantarové – která spojovala Baltské a Středozemní moře. Právě u těchto měst vznikala nová sídla, a to především za Přemysla Otakara II, který si kolonizaci ustavil jako svého koníčka. Do Ostravy se jistě vkládaly veliké naděje, jednak byla až  do r. 1327 hraničním městem, jelikož za řekou Ostravicí již byl Polský stát. A také se tak usuzuje z atypického nepoměru malého města a velikého náměstí. Tyto naděje byly podpořeny také v polovině 14. století, kdy Karel IV povolil Ostravě právo 14denního trhu, což povýšilo jeho důstojnost a také bylo  na popud toho město obstavěno hradbami.

 Ve své historii zažila Ostrava své úspěchy i volné pády. Zlatý věk středověku, kdy zde působili italští stavitelé a byla zde rybniční soustava, vystřídala doba temna, kdy nejdříve v polovině 16. století město zcela vyhořelo a poté se zde po 140 let střídaly vojska, které zde krom drancování přivlékly také drtivé morové epidemie, které vyhladily i polovinu obyvatel. Spolu s vojsky se město potýkalo s četnými požáry a záplavami a Ostrava tak byla na počátku 18. století nejvíce zpustošeným městem Severní Moravy.

Roku 1740 však přichází na trůn Marie Terezie. Nehledě na 5. měsíc těhotenství, musí ihned Evropě dokázat, že i přesto, že je žena, má skutečně na dědictví a své statky práva. Což se ji vcelku daří, avšak ihned po porodu syna je vystavena náročným válečným situacím. R. 1742 sjednává mír s Pruskem a odevzdává mu velkou část Slezska, tedy prostor za řekou Odrou. Ostrava se tak opět stává hraničním státem a její prestiž stoupá.

Marie Terezie však zasahuje do osudu Ostravy ještě výrazněji, a to, když si všimne mizejících lesů v celých Rakousích a vydá tak nařízení na hledání nových zdrojů paliv. Přichází tak r. 1763, v Ostravě se objevuje uhlí – zájem o něj je však prozatím pramalý, jelikož lesů je stále dost, doprava uhlí je drahá a těch pár dolů, které tady vznikají jsou v rukou šlechty či církve, od kterých nebyl zájem kupovat. V roce 1828 byla založena Rudolfova Huť a o dva roky později zde byla zapálena první pudlovací pec v celém Rakousko-Uhersku. I tak to ale Ostravsko prozatím nijak neměnilo. Tak se stalo až s příchodem Rostchildů, kteří Vítkovickou železárnu v roce 1843 zakoupili. Poté se již začaly ve velkém otevírat nové šachty, hutě a také lihovary, cukrovary aj. Dovršení všeho bylo rok 1847 kdy do Přívozu přijel první vlak Severní Dráhy Ferdinandovy, která spojovala Krakov s hlavním městem monarchie – Vídní. Ostrava, jako druhé největší nádraží na trase, se tak skutečně otevřela světu a novému přívalu obyvatel.

Roky 1830-1880 se staly největším průmyslovým rozvojem města, následované skutečným přerodem ve velkoměsto. Ostrava získávala znaky velkoměsta – elektrárnu a s tím spojenou elektrifikaci, nemocnici, druhou největší katedrálu na Moravě a ve Slezsku. Ještě v polovině 18. století zde žilo jen 1000 obyvatel, r. 1880 zde bylo již přes 13 tisíc obyvatel a nové tisíciletí (1900) pak přivítalo již 30 tisíc obyvatel. V roce 1930 - - tedy po 90 letech zde žilo přes 45 tisíc obyvatel. R. 1924 se původní Ostrava – dnešní centrum města spojilo s dalšími sedmi obcemi v okolí, a počet obyvatel tak stoupl na 113 709. Vznikla Velká Ostrava.  

Jedná se v podstatě o období tří generací můžete si tedy představit, že Váš děd se narodil do malého zemědělského městečka, kde žije necelé dva tisíce obyvatel, zatímco vy již žijete ve více jak 100 000 městě.

Spolu s nárustem obyvatel se město stalo také atraktivním cílem pro židovské obyvatelstvo. Ostravská židovská náboženská obec byla třetí největší v Československu a velmi se zasloužila o rozvoj Ostravy jako celku po všech stránkách. Bohužel po 2. světové válce se z 10.000 obyvatel vrátilo pouze 250 a většina si zvolila emigraci.  

Spolu s nárustem průmyslu se město měnilo pod tíhou devastace životního prostředí. Krásy nových obchodních domů, finančních paláců, kostelů a katedrál zastínily prach, smog a záře ohně z všudypřítomných továren. Město se snažilo o nápravu a zachování důstojných podmínek k životu, továrny však patřily do soukromých rukou a tak se jednalo spíše o boj s větrnými mlýny. Kupříkladu roku 1904 město schválilo vyhlášku o zákazu nošení dlouhých sukní,, "kterými se prach zviřuje“. Ve stejný čas však byly na Karolině v samém centru města slavnostně otevřeny 4 nové koksovací pece. Inu Ostrava byla aspoň napřed v nošení krátkých sukní, mužské populaci to jistě příliš nevadilo.

Město se i přes spektrum barev, které díky továrnám ozařovaly oblohu, stávalo tou známou černou Ostravou. Průmysl vytlačoval minulost města. Sto let od legendárního objevu uhlí v roce 1763 stačilo, aby se periferní končina a malé feudální městečko změnilo v prosperující průmyslovou oblast a někdejší zapadlá obec v nejvýznamnější středisko uhelného dolování a těžkého průmyslu v celé habsburské monarchie

Velkým zlomem byla také 2. světová válka, Ostrava byla velmi postižena bombardováním v roce 1944, kdy padla za oběť značná část města. Po nástupu socialismu se Ostrava se stala místem průmyslu, ocelové srdce republiky. Vzniklo zde na 210 tisíc pracovních míst a spolu s tím začala výstavba mnoha sídlišť na které se soustředila veškerá energie. Centrum města mělo být původně obětováno, zároveň však začala takříkajíc devastace původní podoby Moravské Ostravy. Celé bloky krásných secesních budov byly bez většího důvodu bourány. Významné památky vystavené význačnými světovými architekty byly přebudovány a přišly o veškeré zdobné prvky.

Po revoluci se město začalo vzpamatovávat. Roku 1994 se zavřel poslední důl, r. 1998 vyhasly Vysoké pece Vítkovických železáren. Uhelné haldy se začaly zalesňovat. Město začalo investovat do lehčího průmyslu a do obnovy města. Šedá Ostrava se začala vybarvovat a zelenit. Dostala se do úzkého finále soutěže Evropské město zeleně 2020. Je zde spousta přírodních rezervací, a blízké Komenského sady jsou se svými 30 hektary a 3000 stromy jedním z největších parků uprostřed města v Evropě.

Taková je historie Ostravy, její vzestupy a pády v celé její historii nejlépe reprezentuje Ikaros, který střeží největší a nejvyšší radnici naší republiky. Ostravu a její divotvornou historii můžete objevovat i s průvodci OSTRAVAINFO!!!