Bůh masakru

Publikováno: 17.1.2025

Komorní scéna Aréna představí v sobotu 18. ledna první letošní premiéru. Bude jí slavná, kritiky i diváky vysoce ceněná komedie Bůh masakru světoznámé francouzské autorky Yasminy Rezy.

Stačí nevhodné slovo

Aréna hru uvede v režii Petra Svojtky. Sama autorka svou vtipnou, krásnou a současně o ošklivostech vyprávějící hru přibližuje slovy: „Zprvu vysoce civilizovaní rodiče se potkávají, aby vyplnili pojistnou listinu, protože jedno dítě ztlouklo druhé. Stačí ale, aby bylo vysloveno jedno nevhodné slovo, a všechno se může zvrhnout, velmi rychle to dospěje k hranici civilizovaného chování.“ Hra byla velmi úspěšně zfilmována Romanem Polanskim (Carnage, 2011) a za scénář Reza získala francouzskou filmovou cenu César. Režisér Petr Svojtka, který se už v Aréně úspěšně zabydlel (Kočka v oreganu, Naši furianti), nastudoval komedii způsobem, který je stejně zábavný jako dojemný. Luxusní je i herecké obsazení: Tereza Cisovská, Renáta Klemensová, Vojtěch Lipina a Marek Cisovský. V jejich podání se před diváky postupně a s jiskrou odkrývají charaktery obou rodičovských dvojic. Z klukovské rvačky synů se ale nakonec vyvine ublížení jiného druhu.

Kde se vzala Reza

Yasmina Reza se narodila v Paříži, kde také vystudovala. Otec byl Íránec, matka Maďarka. Rodina otce měla velmi pohnutou minulost. Jeho předkové se před pěti sty lety jako sefardští Židé vystěhovali ze Španělska do Persie a odtud na konci 19. století do Moskvy, odkud pak v roce 1918 utekli před bolševiky do Paříže. Během dlouhých staletí byli nuceni konvertovat ke křesťanství či islámu, alespoň formálně, aby se přizpůsobili danému politickému a kulturnímu prostředí. Z téhož důvodu si změnili i příjmení. Z původně hebrejského Gedaliah se tak stalo perské Reza, pak ruské Rezaiov a po příchodu do Paříže opět Reza.

V rodině se mimořádné oblibě těšila hudba, cesta k umění tak byla pro Yasminu otevřená a samozřejmá. Po studiích sociologie na univerzitě v Nanterre se umělecky realizovala jako studentka divadelní školy Jacquese Lecoqa, díky tomu začala svou hereckou kariéru. Získala četná angažmá na francouzských scénách ve hrách současných i klasických autorů. V roce 1987 napsala svou první hru Hovory po pohřbu, za kterou obdržela prestižní cenu Molière. Její třetí hra Kumšt ji proslavila po celém světě. Získala za ni řadu ocenění a stala se nejhranější světovou dramatičkou (hra byla přeložena do třiceti pěti jazyků).

Jako slavná autorka už nedostávala herecké nabídky, a tak se sama obsadila do pařížské premiéry své hry Tři verze života. Na konci devadesátých let se začala také více zabývat prózou. V roce 2007 vyvolala ve Francii velký ohlas její kniha Svítání večer nebo noc – intimní portrét Nicolase Sarkozyho, ve kterém popisuje jeho prezidentskou volební kampaň. Ve stejném roce měla v Curychu premiéru její hra Bůh masakru, kterou opět dobyla světová jeviště a získala i ty nejvýznamnější divadelní ceny.