PLATO zahájilo trojici výstav

Publikováno: 17.10.2024

Ostravská galerie současného umění PLATO zahájila 16. října hned tři výstavy. Nesou názvy Charisma, Ostrava-Ostrava zpáteční a Prales, zahrada a zeď. Spolu s dříve zahájeným projektem Postbauhaus se tak budova bývalých jatek opět zcela zaplnila výstavami i programy. Všechny tři výstavy potrvají do 26. ledna 2025.

Charisma

Výstava Charisma malířky Barbory Lungové (*1977) slibuje silný vizuální zážitek. Návštěvníky čeká setkání s portréty a figurálními malbami zabývajícími se otázkami genderové identity a znepokojivými podobami mezilidských vztahů. „Autorka ve svých obrazech cituje a kombinuje důvěrně známé žánry, postavy, ikony či příběhy alegorické i filmové a míchá popkulturu se sakrálními předobrazy. Její malířské dílo, které nemá v aktuálním českém kontextu obdobu, se ocitá stále někde na okraji z různých důvodů. Na přehlídky v etablovaných institucích jsou příznačně zařazována především její díla tematizující tradice rodného Slovácka, jejichž specifická estetika přebíjí genderový osten a zaniká jejich queer interpretace, pro umělkyni tak podstatná. Představení Barbory Lungové v PLATO je zároveň její první velkou výstavou,“ uvádí kurátor výstavy a ředitel galerie Marek Pokorný.

Ostrava-Ostrava zpáteční

Výstava Ostrava–Ostrava zpáteční se soustředí na umělce a umělkyně napříč generacemi, kteří v Ostravě žijí a pracují nebo se k ní nějak významově či osobně vztahují. O autorský výběr pro již druhou výstavu z cyklu mapujícího místní scénu požádala galerie kurátora a umělce Hynka Chmelaře. Název výstavy je inspirován novelou Benedikta Jerofejeva Moskva – Petušky zpáteční. „Měl by evokovat jistou dostředivou sílu města. V doslovném i přeneseném smyslu se jedná o kroužení, pokusy o únik a návraty, které autoři a autorky prožívají,“ vysvětluje kurátor. Na výstavě se objevují díla Anety Beranové, Martina Kubicy, Dagmar Lasotové, Jiřího Marka, Nikoly Rácové, Kataríny Szanyi, Tomáše Tepera, Anny Treterové a Jiřího Volejníka.

Prales, zahrada a zeď

Výstava Prales, zahrada a zeď našla své zázemí v prostoru nazvaném Klíčová dírka propojeném s nově založenou permakulturní zahradou, která PLATO obklopuje. Výstava se věnuje pralesní zahradě polského umělce a přírodovědce Lecha Wilczeka (1930–2018), kterou společně s významnou bioložkou a etoložkou Simonou Kossak vybudoval v Bělověžském pralese, největším zbytku evropského pralesa, kde 36 let žil.

Kurátorka této části Edith Jeřábková při její přípravě pracovala s archivem fotografií Lecha Wilczeka, který obsahuje mnoho záběrů lesních biotopů a jeho pralesní zahrady. „Lech Wilczek, na rozdíl od jiných fotografů, nebyl lovec. Uplatňoval etický přístup k rostlinám, houbám i živočichům. Aby mohl vytvářet naučné knihy o přírodě s vlastními fotografiemi, které ručně koloroval, založil zahradu v pralese, kde vytvořil specifické podmínky pro život různých druhů, které pak zachytil ve svých fotografiích. Tím se stal velkou inspirací i pro naši permakulturní Zahradu přítomnosti,“ vysvětluje kurátorka. Druhá část výstavy připravená terénním biologem a krajinným ekologem Janem Albertem Šturmou se zaměřuje na nově postavenou pohraniční zeď mezi Polskem a Běloruskem a její dopad na rozdělení organismu lesa. Šturma se zaměřil na problematiku migrace druhů v rozděleném pralesním ekosystému. Podle něj vznikla nástěnná malba filmového dokumentaristy a ilustrátora Jana Hoška. „Symbolická zeď v galerii názorně ukazuje, kteří obyvatelé pralesa tuto masivní překážku zvládnou překonat a kteří nikoliv. Zůstávají tak odděleni od zbytku stád, smeček a rodin za zdí, která je současně aktivizujícím objektem. Na jedné z jejich stran můžete nakreslit, napsat či jinak vyjádřit svůj postoj k politickému rozdělení pralesa,“ uzavírá Edith Jeřábková.

Více na www.plato-ostrava.cz.