Katarzyna Kozyra: Být někým, kým (ne) jsem

Publikováno: 18.9.2024

Galerie výtvarného umění v Ostravě a Galerie Bielska BWA ve spolupráci s kurátorkou Ninou Hobgarskou připravily výstavu polské angažované umělkyně Katarzyny Kozyry (1963), jejíž výrazové prostředky se pohybují mezi performance, prostorovými instalacemi, fotografiemi a videofilmy. Vernisáž se uskuteční v úterý 24. září v 17 hodin za účasti autorky, kurátorky a Jiřího Jůzy, ředitele GVUO. V ostravském Domě umění bude výstava k vidění až do 5. ledna příštího roku.

„Katarzyna Kozyra patří mezi kritické umělce, kteří se v Polsku formovali v 90. letech 20. století a výrazně ovlivnili podobu polské kultury. V roce 1999 získala ocenění na bienále v Benátkách za svou angažovanou tvorbu, a přesto bylo její prosazení jako ženy umělkyně v Polsku i zahraničí velice složité a trvalo dlouho. Také proto se rozhodla v roce 2012 založit Nadaci Katarzyny Kozyry, která dnes podporuje umělkyně a ženy pracující v kultuře ve střední a východní Evropě. Pomáhá jim propagovat jejich práci, natáčet dokumenty, vydávat knihy a plnit si své umělecké sny. Její aktivity tak mají nejen umělecký, ale i společenský význam," řekl náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro kulturu a památkovou péči Lukáš Curylo.

Dvanáct různých projektů

Výstavní projekt Katarzyny Kozyry Být někým, kým (ne)jsem představuje dvanáct různých projektů z let 1995 až 2023, které kurátorka Nina Hobgarská tematicky rozdělila do tří částí. Mezi nejznámější prezentované projekty patří Mužské lázně (1999), Hledání Ježíše (2012–2022) nebo Sen (2023). Součástí výstavy jsou také rekvizity z autorčiných projektů, například rozřezaná kůže ze Žranice (2021) a další vybrané převleky z cyklu projektů V umění se sny stávají skutečností (2003–2008).

Šokující performance

„Performance Katarzyny Kozyry, jakkoliv šokující mohou být, nejsou nikdy prvoplánové. Autorka se při jejich přípravě hluboce a citlivě zamýšlí nad problémy naší doby a jejich dokumentací k nim pak přivolává pozornost,“ uvedla mluvčí GVUO Jana Šrubařová. Jedna z částí výstavy nazvaná Jsem, kým jsem prezentuje záznamy nejnovějších performance, například Žranici (2021) nebo Sen (2023), v nichž Kozyra zkoumala, jak ji vnímá okolí a jak vnímá sama sebe.

„Sen je také symbolem mého zklamání ze situace, v níž se dnes nachází umění, pochybou o marnosti podívané, která vrhá polské galerie a muzea do opakujících se výstavních rituálů: instalační, závěsné a demontážní práce. V době, kdy svět sužuje válka, hlad a vyloučení,“ dodala Katarzyna Kozyra k performance, během níž se oslavy svých šedesátých narozenin zúčastnila spící na vyvýšeném katafalku. Zároveň nechala zachytit vše, co se kolem ní dělo, a po probuzení zaznamenala také své sny.

Praktické informace

Výstava Katarzyna Kozyra / Být někým, kým (ne)jsem vznikla ve spolupráci s Galerií Bielska BWA, kam se výstavní projekt přesune na počátku příštího roku. Vystavená díla do Ostravy zapůjčily autorka, Zachęta – Národní galerie umění ve Varšavě, Muzeum fotografie v Krakově, Persons Projects Gallery v Berlíně a soukromá sbírka Barbary a Andrzeje Bonarských.

Výstavou se návštěvníci mohou projít společně s kurátorkou Ninou Hobgarskou ve čtvrtek 14. listopadu v 17 hodin. Nutná je ovšem rezervace předem na webových stránkách GVUO. Výstavní projekt doprovází stejnojmenná publikace, kterou v česko-anglické verzi vydala Galerie výtvarného umění v Ostravě a v polsko-anglické verzi ji v příštím roce vydá Galerie Bielska BWA.

O autorce

Katarzyna Kozyra (1963), sochařka, fotografka, performerka a intermediální umělkyně, vystudovala Akademii výtvarných umění ve Varšavě. Zpočátku se věnovala sochařství u Gustawa Zemły a poté studovala v ateliéru Grzegorze Kowalského. V roce 1992 jí byla diagnostikována Hodgkinova nemoc. Její boj s nemocí trval přes čtyři roky. Vrchol nemoci a náročná léčba se prolínaly s tvorbou diplomové práce Pyramida zvířat, která v Polsku vyvolala bouřlivou reakci publika. Následovaly další významné projekty, například Pokrevní pouta (1995), Olympie (1996), Ženské lázně (1997), Mužské lázně (1999), Svěcení jara (1999–2002), Trest a zločin (2002), V umění se sny stávají skutečností (2003–2008), Hledání Ježíše (2012–2022), Žranice (2021) nebo Sen (2023). Autorka v Polsku získala Čestné ocenění ministra kultury a národního dědictví (2011) a cenu týdeníku Polityka (1997). V roce 2000 byla stipendistkou Kościuszkovy nadace v New Yorku a v roce 2003 DAAD v Berlíně. V roce 2013 ji deník Huffington Post zařadil mezi deset nejvýznamnějších umělců nového tisíciletí.

Více informací na www.gvuo.cz.