Višňový sad v premiéře

Publikováno: 21.3.2022

Drama Antona Pavloviče Čechova (1860–1904) Višňový sad se vrací na jeviště Národního divadla moravskoslezského ve čtvrtém nastudování po více než 50 letech od posledního uvedení.

Premiéra bude v sobotu 26. března v Divadle Antonína Dvořáka. Režie se ujal umělecký šéf souboru činohry NDM Vojtěch Štěpánek a do hlavní role majitelky panství Raněvské obsadil Renátu Klemensovou.

Tragikomické drama o zániku

Poslední Čechovovo drama patří k vůbec nejhranějším dílům klasického světového repertoáru. Vzniklo v roce 1903, o rok později mělo premiéru ve slavném moskevském divadle MCHAT. Sám autor označil dílo za komedii, ale jde spíše o tragikomické drama o zániku nižší ruské šlechty, o krizi tradičních hodnot; o rozmachu nové, podnikatelské třídy – moderní, dravé a povrchní.

Příběh začíná návratem majitelky panství Ljubov Andrejevny  Raněvské z pětiletého pobytu v Paříži. Vrací se domů, ale místo prosperujícího panství nachází zadluženou usedlost těsně před dražbou. Raněvská je vystavena nejen stínům minulosti, ale především není schopna se vyrovnat s nutností změny, se zánikem aristokratického uspořádání světa a nástupem nových pořádků.

Minulost, před kterou nelze utéct

„Text je tedy široce rozkročen mezi letorou starobylého panství v rozkvetlém jarním sadu a tesknou nostalgií zániku jedné epochy. Každé místo na sebe váže své vzpomínky. Mezi zdmi domu, mezi stoletými skříněmi a vybledlými tapetami bloudí zjevení zesnulých rodinných příslušníků, to se zjevuje minulost, před kterou nelze utéct. Autor přináší zprávu o stavu společnosti, kdy staré uspořádání světa aristokratického pozvolna zaniká stejně jako starý sad, který už málo plodí. Na místo starých domů, přežitých manýr i stařičkých višňových stromů se už tlačí výhonky nové generace chatařů, idealistů a budovatelů,“ přibližuje děj dramaturg Pavel Gejguš.

V Národním divadle moravskoslezském byl Višňový sad poprvé uveden v roce 1925 a poté ještě ve dvou nastudováních (1954, 1969). V roce 1947 jej ostravští diváci viděli v Národním domě (dnes Divadlo Jiřího Myrona) v pohostinském vystoupení divadla MCHAT.